Cestu k řešení problematiky využití zbytkového plastového podsítného z třídění odpadu jako paliva v cementářských rotačních pecích hledá SVC ČR společně s odborem odpadů MŽP ČR již od prosince 2020, kdy se prvně tento problém objevil a svaz byl ze strany MŽP ČR požádán o spolupráci.
Pro vysvětlení. V cementářských pecích neslouží spalované palivo/odpad k pouhé výrobě tepla, ale k výrobě produktu – výpalu slínku, na který jsou kladeny velmi přísné kvalitativní požadavky a současně použité palivo/odpad nesmí mít nepříznivé dopady na emise do ovzduší, je tedy třeba, aby používané palivo/odpad splňovalo poměrně striktní požadavky, týkající se nejen jeho kvality, ale i stability jeho vlastností v čase.
V tomto ohledu jsou pro výrobu cementu naprosto závazné následující tři předpisy:
– evropské normy EN 15357 až EN 15359 Solid recovered fuels (Tuhé alternativní palivo), předepisující základní podmínky pro toto palivo,
– dokument o nejlepších dostupných technikách – BREF Cement, Lime and Magnesium Oxide Manufacturing Industries, podle kterého cementárny mají vydána integrovaná povolení k provozu, kde je i popis povoleného spalovaného paliva/odpadu a
– zák.č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, který závadně předepisuje maximální emisní limity pro provoz výroby cementu.
Pro tato paliva platí, že jejich používání musí mít konstantní kvalitu, splňovat určitá fyzikální a chemická kritéria a zejména trvalý systém řízení a hodnocení kvality. Proto jednotlivé cementárny mají své konkrétní předpisy pro své dodavatele a návazné smlouvy, aby bylo možno všechny uvedené podmínky dodržet, které lze stručně uvést průměrně následovně se zdůrazněním na minimalizaci obsahu chlóru.
Zpět k problému využívání výmětů. Společně s MŽP ČR bylo konstatován, že každá odpadová společnost může vstoupit do jednání s každou cementárnou a při splnění požadavků na odpadové palivo je možno zahájit jednání o dodávkách ihned.
Tedy, budou-li provozovatelé firem upravující odpad schopni v tuto chvíli vyrobit alternativní palivo z odpadu v ČR dle cementářských požadavků s dlouhodobou stabilní kvalitou, jsou cementárny připraveny s nimi jednat v otázce kvality, referencí a v poslední řadě individuálně i ceny.
Pro technologii výroby TAP není možné samotné podrcení plastových výmětů. To by znamenalo, že na výstupu z drtící technologie vznikne velký objem směsi s malou měrnou hmotností. Proto výrobce TAP musí dokázat výměty vymíchávat s dalším odpadem, aby se zvýšila jeho sypná hmotnost a palivo bylo přepravitelné a dávkovatelné. Jinými slovy, takto připravené palivo, jehož součástí budou i podrcené výměty, lze v cementárnách dávkovat do rotačních pecí.
Je třeba upozornit na skutečnost, že tuhá alternativní paliva jsou navrhována tak, aby obsahovala určitý optimální podíl biomasy ke snížení emisí skleníkových plynů z výrobního procesu. Paliva vyrobená z odpadu s vyšším podílem plastového výmětu mohou mít v tomto směru negativní efekt v případě, že způsobí vyšší emisní zatížení fosilním CO2 po spálení tohoto paliva. Jedním z dílčích cílů pro snižování emisí fosilního CO2 je preference paliv s vyšším podílem biomasy.
MŽP ČR bylo požádáno o seznam firem, které jsou schopné v ČR v současnosti vyrábět alternativní palivo z odpadu s případným údajem i jejich kapacitě. Lze předpokládat, že přímá jednání mezi odpadovými společnostmi a cementárnami přispějí k řešení tohoto stavu tak, aby bylo možno konzultovat i dlouhodobě uzavřené smlouvy. Případné diskutované omezení dovozu nebude znamenat snížení výskytu výmětů, pokud domácí odpadové společnosti nedokáží tyto výměty společně s ostatními odpady zpracovat na TAP s požadovanou kvalitou. Zde se jeví i vhodná možná investiční podpora českého státu k vybudování linek pro výrobu TAP z odpadů domácího původu. Cementárny jsou vždy samozřejmě připraveny k dalším konkrétním jednáním v této věci.
Jako ukázku lze přiložit i vizuální rozdíl mezi odpadovým výmětem a tuhým alternativním palivem pro výpal slínku a výrobu cementu.